Jak sem viděl znásilnění Spurs naživo v Londýně

Než si budete moct přečíst o mém výjezdu na Spurs, pár slov ke mně. Tottenhamu fandím od střední školy, tedy nějakých patnáct let. Zpočátku to pro mě znamenalo zejména sledování výsledků a špičkování se se spolužákem, který fandil a dodnes fandí Arsenalu. Asi si dovedete představit, že sem to dlouhá léta s ním neměl vůbec snadné, jelikož Woolwich pravidelně končil v tabulce před námi a dostával sem to „sežrat“ i po každém prohraném NLD, kterých bylo poměrně hodně :-D.

Postupem let se ale z fandnění Spurs stala vášeň, sledování každého zápasu, čtení každého článku a před rokem dokonce stvrzení klubové příslušnosti dvojící tetování (do budoucna chci Spurs věnovat celou svou pravou ruku – momentálně zdobí vnější část logo a klubové motto Audere est facere).

Bohužel dodnes lituji toho, že jsem nestihl vyjet na White Hart Lane a nezažil takovou tu old school atmosféru, která tam panovala. Holt ale čas nevrátím. Můj první výjezd se datuje na říjen roku 2018, kdy jsem sledoval v doprovodu partnerky tehdy ve Wembley souboj s Cardiffem. Jednalo se o nudný zápas, který rozhodla branka Erica Diera v 8. minutě. 

Na další výjezd sem si, i vinou všech těch koronavirových nesmyslů, musel počkat až do letošního října. Vstupenky mi pomohl zajistit zdější boss Kuba v srpnu a jelikož nejsem troškař, šel jsem do šlágru proti United. Důležité je podotknout, že jsem držitelem One Hotspur Membership, tedy v zásadě mohu kupovat lístky na Spurs i bez pomoci Czech Spurs. Faktem ale je, že na větší zápasy je větší šance lístky získat právě přes SupportersClub. Tehdy jsem věřil, že pod taktovkou sympaťáka Nuna Espirita Santa tým ožije a že doma Manchester porazíme a odcestuji z Londýna s úsměvem, to se nakonec bohužel nestalo, ale o tom až za pár řádků a odstavců.

Už v srpnu sem si byl vědom toho, že moje dohromady asi pátá cesta do Londýna nebude v této zvláštní době snadná. Vyplnění tamního Passenger Locator Form sice nebylo nic hrozného, horší ale bylo zjištění, že si musíte předem koupit a nechat někam poslat PCR nebo antigenní test. V prvním případě se jedná o částku kolem 40-70 liber, za což už leckdy pořídíte i lístky na Spurs. Já měl ale štěstí, jelikož se ke konci října povolilo plně očkovaným (ano, opravdu sem si do sebe nechal napíchat dvě dávky ty skopčácký vakcíny) je umožněn vstup a pobyt na základě nákupu antigenního testu, za který jsem od firmy Dante Labs dal krásných 20 libřiček, tedy cenu, za kterou bych ve fanshopu pořídil pěkný tričko. 

Samozřejmostí bylo si dostatečně dopředu koupit letenky a zamluvit hotel (jelikož mám Londýn moc rád, udělal sem si prodloužený víkend od pátka do neděle). Letenky (Ryanair) jsem pořídil dohromady asi za 2 tisíce vč. priority a větší zavazadla na palubu (počítal sem dopředu s nákupem ve fanshopu), hotel asi za 3 tisíce kousek od Wembley a zastávky metra Wembley Central. Nikdy jsem nebyl, nejsem a nebudu fanouškem hostelů a když jsem někde v cizině, připlatím si kvalitu (v rozumné míře), což mi 3 litry za dvě noci se snídaní celkem přišlo.

Před odletem mě postihla rýma a menší nachlazení a začalo drama. Ačkoli jsem neměl žádné příznaky, samozřejmě jsem, jako správný konspirační teoretik už přemýšlel, co by se asi stalo, kdybych ten zatracený antigenní test v Londýně měl pozitivní. Po chvíli googlení jsem zjistil, že bych musel zůstat 10 dní na hotelu v izolaci – polil mě studený pot. 

Jelikož od mala trpím cestovní horečkou, samozřejmě jsem den před odletem neusnul, tudíž jsem naštěstí měl dostatek času na letišti projít všemi kontrolami, které naštěstí nebyli nijak složité. A to ani v této době, kdy třeba RyanAir v instrukcích radí být na letišti 2,5 hodiny před odletem. Pokud nemáte odbavené zavazadlo, tak podle mě bohatě stačí hodina a půl, pokud je někdo velký střelec, za mě i hodina by šla (gatese zavírá standardně někde kolem 30 minut před odletem). Personál pražského letiště chtěl vidět pouze Passenger Locator form a letenku s pasem (na občanku se od 1.10.2021 už do Londýna nedostanete). Covid pas po mě nikdo vidět nechtěl, pouze mi řekli, cituji: Vy vypadáte, že budete očkován nebo máte test, že? Odpověděl jsem, že ano a tím celé martirium s tou nemocí ze chcíplýho netopýra skončilo. 

Ve stavu velké únavy jsem tedy nastoupil do letadla směrem Standsted a užíval si hodinu dvacet letu. Jelikož jsem vystudoval cestovní ruch, mám v krvi plánování cest a dopředu jsem měl koupený Stansted express (vlak) ze Stanstedu na Liverpool street, což je jedna z nejjednodušších a nejvíce ekonomických cest, jak se dostat z letiště do centra. V centru Londýně jsem byl někdy kolem 11 hodiny a moje první myšlenky samozřejmě směřovali k cestě k novému stadionu Spurs, který jsem před třemi lety viděl pouze rozestavěný. Dobil jsem si Oyster card, kterou mám už roky z předchozích cest a vyjel sem směr White Hart Lane. 

Po příjezdu sem už pár set metrů a konečně jsem měl před sebou stadion, který už zvenku jasně dává najevo, že je to prostě paráda. Párkrát jsem si ho obešel a samozřejmě jsem zamířil utratit pár stovek liber do fanshopu. Moc sem chtěl modrou zimní klubovou bundu, ale ta je bohužel všude vyprodaná. A to i přes to, že stojí na naše prachy někde 5 tisíc. I tak se mi podařilo utratit hezkou částku, kterou doufám, že klub z části investuje do zimních posil 🙂

Pomalu se začal blížit čas, kdy jsem měl checkin do hotelu a tak jsem krásný stadion vyměnil za vlak směrem Wembley Central, jelikož právě kousek odtamtud jsem měl zaplacený hotel. Po příchodu do hotelu mně byl předán balíček s antigením (lateral-flow) testem a začalo drama. Zvažoval jsem, zda si test neudělat až po fotbale, abych alespoň ten viděl, kdyby náhodou… Pak sem si ale řekl, že už v těch nervech být nechci a udělal sem si ho. Přes aplikaci Certific, hezky krok po kroku – nejdříve nafocení zabaleného testu a jeho jednotlivých částí a poté začalo to hlavní – stěr z nosu, zasunutí tyčinky do malé nádobky, smíchání s covid štávičkou a 15 minut čekání na výsledek. Nastavil jsem tedy stopky a zatím jsem šel vybírat, na čem odevzdám Tipsportu pár stovek 😀 

Stopky zazvonili a mě spadl kámen ze srdce stejně, jako když si dělala moje partnerka před pár měsící těhotenský test – byla tam jedna čárka. Dal sem si sprchu, nahodil hadry a šel hledat zastávku autobusu, abych si hezky projel doubledeckerem okolí a našel nějaký dobrý podnik na večeři. Najíst se v Londýně nějak rozumně zdravě a ne ve fastfoodu totiž není až zas tak snadné a především levné. Dojel jsem až na Baker Street, hodinu doubledeckerem a našel jsem v okolí hezkou menší pizzerii, kde jsem si dal moc dobrou pizzu za 20 liber 😀 a třetinku piva za 5 liber.  Jako správný Čech jsem se pak dojedl na hotelu sandwichem z Tesco Expressu, zkouknul poslední zápas World Series of Darts a natěšený jako malý kluk na zápas sem to zalomil.

Ráno po snídani jsem vyrazil do centra, chtěl sem si dát klasicky fish and chips a kochat se pohledem na London Bridge, The Tower a další monumenty v okolí, což jsem také udělal a za 10 liber jsem dostal královskou porci ryby a hranolek, navíc k mému překvapení v celku dobré kvalitě, kdy ryba chutnala jako ryba a ne jako hmota bez chuti zavánějící olejem. Najedl sem se, udělal pár fotek svých oblíbených míst a jel sem v dostatečném časovém předstihu ke stadionu. Už během cesty z London Bridge směr White Hart Lane pomalu přistupovali do vlaku fanoušci Spurs a když jsme dojeli na WHL už nás šel poměrně velký průvod směrem ke stadionu.

Dvě hodiny před zápasem se areál otevírá. Nejprve u shodů směrem ke stadionu vám zkontrolují vstupenku na zápas. Já jsem ji měl uloženou v telefon přes Apple Pay, tudíž stačilo dvakrát kliknout na telefon a okamžitě sem prošel. Nějaký covid passy a podobně, ačkoli kolem stadionu jsou upozornění, abychom to měli připraveni, nikdo nechtěl. Těsně před vstupem přímo do stadionu je pak osobní prohlídka, stačí projít takovými těmi rtg futry a pokud u sebe nemáte něco, co je na stadion zakázané, v pohodě vás pustí. 

Pak už máte asi dvě možnosti, buď budete v areálu, kde je malý fanshop a bar a nebo půjdete dovnitř, já samozřejmě šel dovnitř a hezky sem si stadion dokola prošel. Už byl plný lidí a panovala dobrá atmosféra. Asi hodinu před zápasem sem si nechal natočit pivo – zajímavé bylo (já to teda nikdy neviděl), že ho točil spodem. Asi za 6 liber jsem měl půllitru Heinekena. S pivem se mimochodem nesmí na stadion, což je asi dobře. Udělal jsem dva kousky a šel jsem na tribunu, seděl jsem kousek od branky v dolní části, asi 3 metry od hřiště. 

Stadion se postupně plnil a těsně před začátkem už byl prakticky plný k prasknutí. Atmosféra byla v prvních minutách opravdu úžasná, kolem mě všichni zpívali chorály a já se citil jako v sedmým nebi. Navíc kluci nehráli první minuty vůbec špatně, byli tam i nějaký náznaky šancí, ale bohužel finálka za moc nestála. Když se ale za De Geou rozvlnila síť po brance Romera, hezky jsem si zavřal a fanda vedle na mě skončil radostí. Bohužel radost trvala jen pár sekund, protože se jednalo o offside. „Is it cancelled,“ zeptal se fanda, co mě před tím skoro porazil na zem 😀 Odpovídám: Yes, pal. 

Neuznaná branka jako nás zlomila a aby toho nebylo málo, těsně před prvním hvizdem nám dal pěkný gól Cristano Ronaldo. Tím naše šanci na dobrý výsledek začaly padat do oblasti teorie, což postupem času začali chápat i fans. Do druhého poločasu jsme vstoupili s chutí hrát, ale už ve 48. minutě dal další gól Ronaldo, jenž naštěstí kvůli offsidu po přezkoumání VARem neplatil. Jenže nás podobný okamžik nenakopl, bohužel jsme hráli snad hůř a hůř. V 64. zvýšil na 0:2 Cavani a opět v tom měl prsty Ronaldo. Po druhé brance už se začalo na hráče bučet, chorály Come on you Spurs a podobně střídali Levy out, Levy out, Levy out. 

Posledních dvacet minut místo boje o jeden gól a prohru se ctí Spurs vyklidili pole a United v klidu drželi výsledek. V 86. minutě zvýšil Rashford na 0:3 a fanoušci začali pomalu odcházet ze stadionu. Ti co zůstali, buď bučeli, pískali a nebo řvali vulgární slova na Levyho, Kanea či Daviese. Já jsem jen seděl a smutně kroutil hlavou – tohle jsme opravdu vidět nechtěl. 

Zápas mě dostal do nálady, kvůli které jsem raděj okamžitě chtěl opustit stadion a celé jeho okolí. Po cestě na stanici White Hart Lane šli kolem nás fans United a pokřikovali Tottenham is cancer. Stát se to v Praze po zápase Sparty, patrně by takový fans nedošli po svých domů. Ale v Anglii? Nikdo to neřešil, pouze jeden Spurs fan jen tak potichu řekl fuck off. 

Před stanicí WHL se vytvořila obrovská fronta, pouštěli nás pak na vlaky postupně. A jelikož jsem čekal asi hodinu, postupně se mi vybil telefon. A musel sem tak ze stanice Wembley Stadium (ne Wembley Central) hledat složitě cestu na hotel, ve tmě a někde, kde sem v životě nebyl 😀 naštěstí jsem si poradil a nakonec jsem se na hotel dostal.

V neděli mě čekal ještě skoro celý den v Londýně, letenku jsem totiž měl až na 21:00, opět ze Stanstedu. Dopoledne jsem strávil snídání a balením. Kolem poledne sem vyrazil na oběd, stavil se v nákupáku koupit nějaký nesmysly, jídlo do letadla a odpoledne jsem opět z Liverpool street vyrazil vlakem směrem Stansted. V Londýně na letiště nejvíc času zabralo čekání na kontrolu příručních zavazadel a osobní kontrola, byla tam poměrně velká řada, která byla nutná vystát.

 A výjimky neexistovali. Přiběhl tam týpek, že mu za chvíli letí letadlo, jestli může přednostně, ale nepustili. I když říkal, že prostě nemá šanci stihnout letadlo. Jak nakonec dopadl, nevím, ale fronta se hýbala hodně pomalu. Já měl dostatek času a ještě jsem pak čekal v Gatu. Opět sem měl priority, tedy sem šel do letadla první. Tentokrát jsem ovšem neměl koupené sedadlo. a to když neuděláte, většinou dostanete to nejhorší prostřední. Zase ale, hodina dvacet se dá přežít. Do Prahy jsem přiletěl krátce před půlnocí a jelikož bydlím relativně kousek od letiště – Řeporyje, vzal sem si Bolta a za dvacet minut jsem byl doma.

Když bych to měl shrnout, ačkoli komplikace s cestováním jsou, průměrně zdatný turista by je měl bez problémů zvládnout. Dobré je sledovat skupiny na Facebooku s českými občany v Londýně, kde se často aktualizují podmínky vstupu a lidé tam sdílí, jak probíhali jejich cesty. Za mě krásný víkend v Londýně a vlastně i ten zápas hodnotím pozitivně. Byl to totiž poslední match pod Nunem a já věřím, že nástupce Conte Tottenham zvedne a dostane opět nahoru. Kdo jiný by to taky měl dokázat, když ne právě on. 

Pokud jste můj elaborát dočetli až sem, tak děkuji a snad se vám výstup mého výjezdu alespoň trochu líbil. A pokud se někdo chystáte do Londýna na Spurs a něco vám není jasné, nebo tak, určitě napiště do komentářů nebo na můj mail milan.bauer@spurs.cz.

Milas