Trophyless, Spursy – to jsou dvě slova, která v posledních letech během sezóny často čteme na různých fórech Spurs či facebookových skupinách a stránkách. Bohužel včera jsme neudělali nic moc proto, aby se to změnilo.
Z FA Cupu postupně vypadávají největší favorité, 5. kolo a podobně jako v uplynulé sezóně, opět výpadek v podobě krachu v roli favorita s týmem z nižší soutěže. Po slušném prvním poločase nejspíš podcenění z naší strany a upřímně řečeno zasloužená výhra Sheffieldu United. Celej z Bramall Lane si tak zahraje čtvrtfinále FA Cupu a klidně může vyfasovat příznivý los ve formě Grimsby, který překvapil Southampton.
Stellini poprvé na lavičce poznal, jaké to je trénovat Spurs, kteří jsou „pouhé“ čtyři kroky od zisku trofeje. Jednoduše velmi složitý úkol. Neporadili si s ním ani Pochettino, ani Mourinho, který vyhrával trofeje všude, kam přišel. A možná si s ním neporadí ani Conteho tým, jelikož trpělivost není něco, co by ho zrovna zdobilo.
Sezóna působí tak, že se ještě dá zachránít. Bohužel tento měsíc je pro to, jak se bude hodnotit, naprosto klíčový. Už za pár dní nás čeká domácí odveta osmfinále Champions League proti AC Milano za výsledku 0:1 z našeho pohledu. Úvodní zápas na San Siru z naší strany moc fotbalové kvality nepřinesl. A pokud se nepodaří to změnit před domácími fans, reálně budeme opět ze hry o trofej.
Smutný příběh velkého týmu, s jedním z nejkrásnějších stadionů na světě pokračuje a těžko říct, kdy skončí. Byli jsme před lety blízko ať už to bylo v rámci League Cupu či Champions League. Nejde mluvit o smůle, o rozhodčích, o soupeřích. Spíš o tom, že tým v sobě nemá vítěznou mentalitu, hlad po úspěchu a to jít za ním tvrdě, a bez toho si vůbec jen na pár sekund připustit, že nepřijde.
Dnes jsme na hřišti ve 2. poločase neviděli tým, co si uvědomuje, že je reálně čtyři výhry od trofeje. Na mě vše působilo, jako kdyby Tottenham poctil Sheffield tím, že si mohou zahrát proti velkému týmu. A aby z toho hráči a fanoušci mělo jó zážitek, tak s postupovým dárkem na konec. To je samozřejmě nadsázka. Ale hlad po úspěchu za mě vypadá jinak.
Milas
P.S: na obrázku je v pozadí Davinson Sanchez – za mě nejlepší příklad toho, kde je problém… stále nás tíží minulost, zakořeněná nekvalita a neschopnost pochopit, že Pochova parta už prostě nic nevyhraje a to ani, když ji zabalíte do dárkového tašky a přibalíte k ní pár nových artefaktů…
No Mourinho byl za mě trofeji možná nejblíž a trestuhodně nedostal šanci to dotáhnout do konce – pro mě dodnes nepochopitelnej tah vedení. Absolutní souhlas s tím, že dlouhodobě neměl týmu víc co dát a odchod byl nevyhnutelnej, ale zároveň to, že by (pro mě) s velkou pravděpodobností tu trofej pro Spurs získal bylo přesně v tom dlouhodobým měřítku nedocenitelný … a to právě v tom “hladu”, psychickém stavu a tužbě po trofeji … naši největší hráči včetně Harryho o tý tužbě pořád jen mluví, ale nejsou schopni to převést na hřiště. Pamatuju jednu jedinou výjimku, kdy jsem měl z našeho týmu v poslední dekádě pocit, že to chtějí urvat za každou cenu – zápas s Chelsea 2:2 v titulový sezoně Lesteru. 🙁
Otazkou je, jak by to vypadalo, kdyby Mourek dostal stejny podminky jako Conte.
Lehčí otázku nemáš? 🙂 🙂 🙂
Kdy se to zmeni a vyhrajeme trofej? 🤪
Dle myho nazoru prokaucovanej zapas. Sestava slaba a predevsim meli stahnout Sona a ne Richiho. Son je snad uz na urovni Champu, to je strasna marnost ho sledovat a bohuzel jeho neustale protezovani nas letos stalo mnoho bodu.
Nejvetsi sanci na trofej jsme ve stylu zahodili do kose. Nezbyva nez zkusit top4 a pokusit se o dalsi zazrak v LM.
Taky si myslím , že to o ničem jiném nebylo.Klasické podcenění situace a nepodložená víra v nerozehrané a tragické hráče , plus pozdní střídání .